Tvrzení patří spíše mezi obchodní triky: pro dodavatele je samozřejmě zajímavé prodat co nejvíce materiálových vrstev. Zásada však platí beze zbytku pouze pro tzv. teplé střechy – střechy bez odvětrání mezi tepelnou izolací a hydroizolací, popřípadě pojistnou hydroizolací. U většiny z nevětraných střech rozhoduje parozábrana na vnitřním povrchu o jejich bytí či nebytí – i poměrně malé netěsnosti vznikající v parotěsné vrstvě buď technologickými průrazy, nebo nedokonalým spojením jednotlivých částí této vrstvy se mohou mstít. Je však třeba vědět, že uvedené tvrzení neplatí pro tzv.studené střechy – střechy s odvětráním mezi vnějším lícem tepelně izolační vrstvy a hydroizolací. Tento typ lze bezpečně navrhnout bez parozábran nad většinou podkrovních prostorů (výjimku představuje koupelna, prádelna a kuchyň bez digestoře či s odsavačem bez odtahu, kde je vzhledem k riziku nadměrné vlhkosti vnitřního vzduchu pojistná parozábrana na místě). Odvětraná střecha bez parozábrany zároveň lépe “dýchá”, to znamená, žeudržuje přirozenou rovnováhu vlhkostního stavu materiálů v konstrukci a vnitřního prostředí, což je nutné zejména u dřevěných krovů. Parozábrana u vnitřního povrchu odvětrávaných střech nad prostorem s běžnou vlhkostí je tedy vrstvou, která mírně (a především zbytečně) snižuje jejich bezpečnost. Článek Bez parozábrany u vnitřního povrchu není možné provést bezpečné zateplení šikmé střechy podkroví se nejdříve objevil na Sdružení EPS ČR.
