.aagb_accordion_56c19c7f_0 { .aagb__accordion_head{ border-radius:6px; } } .aagb_accordion_56c19c7f_0 .aagb__accordion_active .aagb__accordion_body { border-top: 0px none undefined; } .aagb_accordion_56c19c7f_0 .aagb__accordion_container { transition-duration: 0ms !important; outline: 2px solid #00000000; } .aagb_accordion_56c19c7f_0 .aagb__accordion_container:focus-visible { outline: 2px solid #C2DBFE; } Zateplením domů se zvyšuje riziko kondenzace vodní páry a vzniku plísní Při vnějším zateplení je skutečnost právě opačná: zateplení výrazně sníží nebo zcela odstraní kondenzaci vodní páry uvnitř konstrukce. Teplota na vnitřním povrchu obvodových stěn je vyšší, vzdaluje se tak od teploty rosného bodu, což brání i vzniku plísní. Pokud se plíseň přece jen objeví, příčinou není působení vnějšího zateplení, ale vzdory zlepšení vliv jiných zhoršených podmínek – obvykle větší utěsnění spár oken a dveří, popřípadě nezateplení výrazných tepelných mostů v konstrukci (například okenní ostění). Odlišná situace, kterou jsem již dříve podrobně vysvětlil, nastává po vnitřním zateplení. Rizika spočívají právě v možné kondenzaci vodní páry, a to jak v množství vysrážené vlhkosti, tak v přesunu kondenzační zóny blíže k vnitřnímu povrchu konstrukce. První pověra proto platí pouze pro vnitřní tepelné izolace.
Zateplením se obvodová konstrukce příliš uzavře a nedýchá. Tvrzení opět neplatí v případě vnějšího zateplení, a je zcela správné pro vnitřní zateplení. Vnější zateplení v zimním období skutečně poněkud potlačí téměř zanedbatelný prostup vzduchu obvodovými konstrukcemi (více než 95% výměny vzduchu však zajišťují spáry a technologická zařízení, jako jsou ventilátory a digestoře), ale vnitřní vrstvy konstrukce nadále reagují na změny vlhkosti vnitřního vzduchu – konstrukce “dýchá”. V letním a přechodných obdobích vnější zateplení nebrání vysychání konstrukce do vnitřního prostoru. Jinak je tomu u vnitřního zateplení, jehož správnou funkci podmiňuje provedení parozábrany u vnitřního povrchu, která ale výrazně omezí “dýchání” materiálů stavební konstrukce. Na výměnu vzduchu v místnostech však má nepatrný vliv (menší než 5%).
Dokonalé utěsnění oken je nejlevnější a nejúčinnější způsob šetření energií. Slovo “dokonalé” bych nahradil výrazem “přiměřené”. Jakmile okna utěsníme dokonale, zamezíme sice nadměrnému a nežádoucímu úniku tepla, ale i větrání potřebnému pro naše zdraví i bezpečnou funkci konstrukcí. Pokles výměny vzduchu v obytné místnosti pod polovinu jejího objemu za hodinu a v trvale neobývané místnosti pod třetinu jejího objemu za hodinu může nadměrně zvýšit koncentraci škodlivin v bytech a tím i rizika alergií a vyvolat těžké stavební havárie (kromě vzniku a bujení plísní je možná až destrukce materiálů hnilobou a houbami). Dokonale utěsnit spáry lze jen tehdy, pokud zajistíme požadovanou výměnu vzduchu jiným způsobem. Zvaž...
